“Dnes, kdy je pohyblivý obraz všudypřítomný, řada umělců s ním pracuje jako se součástí experimentálních světelně-kinetických instalací, které mohou fungovat v interiéru galerií i na veřejných prostranstvích, kde se stávají součástí urbánního informačního toku. Jedním z mladých českých tvůrců, který se ubírá tímto směrem, je Prokop Bartoníček (*1983, Praha), mezi jehož projekty patří například Network Streetart realizovaný v Praze v roce 2007.” …
Sylvie Poláková, Cinepur č. 101 – 9/2015, Český talent, profil
Ve čtvrtek se bude v Galerii Středočeského kraje křtít katalog k výstavě Prokopa Bartoníčka (31), jejíž název tvoří souřadnice místa jejího konání, čili bývalé jezuitské koleje v Kutné Hoře. V expozici autor mimo jiné používá vynález, který vyvinulo jeho studio pebe/lab: jde o inovovaný sítotisk, kdy se místo osvitu pomocí světla používá UV laser projektor, čímž vzniká podivně křehká digitální grafika. V další instalaci zase pomocí záblesku světla promítá divákovi do sítnice obrys jeho vlastní tváře. Kurátor výstavy Richard Drury o Bartoníčkovi píše, že mu jde „především o odkrývání procesů odehrávajících se jak v lidské mysli, tak v přírodě a vesmíru“. Prokop Bartoníček: „49° 56.822, 15° 15.870“ GASK, Kutná Hora, 6. 4.–1. 6.
Byl jsem vedením festivalu osloven, abych na Signalu prezentoval můj dřívější projekt MIRRSAIC, který pracuje se slunečním světlem. To by ale MIRRSAIC byl jedinou instalací určenou pro denní světlo a to by situaci značně komplikovalo.
Delší dobu jsem v hlavě nosil návrh poměrně komplexní vizuální sestavy, která čekala na svůj čas. Často střídám technologie a média, hledám nové formy. Vždy se snažím, aby efekt forem nepřehlušil sdělení, obsah. Nelze však zatajit mojí nekončící snahu o experiment, kterému dám nyní větší prostor v naší nové formaci. Výzvu festivalu Signal jsem nevyužil jako sólista, ale dal příležitost našemu novému společnému seskupení “pebe/lab”, které se formovalo poslení dva roky. Měl jsem možnost setkat se v plném nasazení s famózním hardware konstruktérem Tomislavem Arnaudovem a excelentím coderem Palo Rusnákem. Dříve jsem se snažil všechna má díla realizovat i po stránce technické sám, dalo mi to hodně zkušeností, které mi jsou velkou oporou. V poslední době je však více než jasné, že sám na všechny realizace nestačím a jsem rád, že jsem konečně narazil na kolegy, u kterých nemám pocit, že bych přinášel nepoměrně víc.
Instalace Phosphor 360 ver. B je prototypem nového vizuálního mechanizmu, který propojuje laser projekci, mapping a generativní motion graphics společně s energii akumulujícím materiálem. Japonský umělec a technolog Daito Manabe již dříve testoval UV laser ve spojení s fosforovým povrchem projekční plochy. Instalace P360B využívá UV laser také, je však umístěn na 360° rotující hlavě a je tak schopen pokrýt vybraná místa prostoru. V reálném čase vygenerovaná grafika je tak promítána na v okolí umístěné tvary. Silný UV paprsek pak nabíjí fosforový povrch geometrických objektů, který pak energii vyzařuje v podobě viditelných struktur, kompozic a obrazů.
Festival Signal je adekvátní příležitostí, kde lze diváky seznámit s touto novou světelnou formou. Vybral jsem k této příležitosti jezírko v zahradě ve Vojanový sadech, kde rozehrajeme trochu fantasktní a tajuplnou scenérii. Po posledních letech strávených nad vybalancovanými koncepty se vrhám k efektnímu společnému počinu, který bude zábavnou a tajemnou podívanou.
Seskupení pebe/lab vzniklo v roce 2012 spojením sil Prokopa Bartoníčka, Tomislava Arnaudova a Pavla Rusnaka. Experimentální trojice generuje visuální technologické koncepty a řešení, která nacházejí uplatnění ve volné tvorbě i v zakázkách.
Thanks to the Cynetart festival for presenting the Vibrator in an amazing and large space of Festspielhaus Hellerau. Special thanks to Thomas Dumke for the well-done organization and Endre Ketzel for the phenomenally designed exhibition.
I was invited to participate in Operative Performances at LEAP, Berlin, and had a great time working with Daniel Franke on the piece. The performative part was done by Brina Stinehelfer and Francesca Romana Ciardi. The event was organized by the We Are Chop Chop collective. Special thanks to Daniel Franke, John McKiernan, and Kai Kreuzmüller.
A black screen is hung on the wall – or is it actually a canvas? It shines and reflects and one can almost look through it. One might think of Malevich’s black square, positioned in our white cube. Malevich’s masterpiece was hung on the top of a ceiling’s corner facing slightly downwards to the audience, a style which was reserved for russian icons only. If the viewer moves close to the installation, it starts to move, making the screen bend in the upper center. The observer’s eyes can’t focus anymore and the idea of looking at/into something is broken. The emerging image is more a result of movement and less of shapes. Literally having a thin line between human and machine – digital evolution is alter the world, and it is impossible for the individual to keep step with it. Being both present and somewhat unknown, we follow our digital icon of today. Kai Kreuzmueller
